全球官网称台湾为“国家” 斯柯达“一删了之”未道歉
Procesí je nábo?ensky ob?ad, organizovany pr?vod na ur?ité místo. Vyraz vychází z latinského processio, ?postup, pochod“.
?ímsky katolicismus
[editovat | editovat zdroj]V ?ímskokatolické církvi je procesí pr?vodem, ktery m??e probíhat v kostele nebo, v rámci jedné farnosti, mimo něj. Venkovní procesí za?ínají kostele a opět v něm kon?í, ú?astní se jich kněz, ministranti i prostí vě?ící a zahrnují nap?íklad spole?nou modlitbu nebo no?ení k?í?e a korouhví. M??ou mít charakter prosebny (na svatého Marka ?i k?í?ové dny), kajícny, děkovny nebo svátostny (slavnost Bo?ího těla). V ?esku mají po?átek v raném st?edověku, rozvinula se v jeho vrcholné a pozdní fázi, a nejvíce se rozmohla v době barokní.[1][2] Procesí kterym za?íná m?e se ozna?uje jako vstupní pr?vod.
Staro?ecké nábo?enství
[editovat | editovat zdroj]Ve staro?eckém nábo?enství bylo procesí (πομπ? pompé) standardním prvkem ve?ejného kultu jednotlivych polis, ale po?ádala je také některé mysterijní kulty. Kon?ívala zpravidla ve svatyni bo?stva, k jeho? poctě byla konána, místa, z kterého vycházela, se ale r?znila, mohlo se jednat nap?íklad o prytaneion (sídlo zastupitelstva obce) nebo městské brány. Sou?ástí pr?vodu byvala také zví?ata ur?ená k oběti a nesené posvátné p?edměty (hiera) a ob?adní pom?cky, někdy i socha bo?stva.[3][4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SPUNAR, Pavel. procesí [online]. Religionistická encyklopedie [cit. 2025-08-06]. Dostupné online.
- ↑ HOLUBOVá, Markéta. procesí. In: TYLLNER, Lubomír. Lidová kultura. Národopisná encyklopedie ?ech, Moravy a Slezska. 2. svazek. Věcná ?ást O??. Praha: Mladá fronta, 2007. ISBN 9788020417121. S. 192–193.
- ↑ LARSON, Jennifer. Ancient Greek Cults: A Guide. [s.l.]: Routledge, 2007. ISBN 0-203-35698-5. S. 6–7. (anglicky)
- ↑ WENMAN, Cassandra L. Procession, Greek [online]. Wiley Online Library, 26. 10. 2012 [cit. 2025-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
